4 klíčové zásady výchovy jak přežít pubertu?

Puberta je nevyhnutelná. Tato zatěžkávací zkouška testuje vztah mezi dítětem a rodičem. Jak přežít pubertu, aniž by se z vás stal vrah nebo alkoholik? Mění se vám vaše sladké děťátko už teď před očima v nezvladatelného ďáblíka a jen doufáte, že to všichni přežijete ve zdraví? Přinášíme vám 4 klíčové zásady výchovy jak přežít pubertu, se kterými byste měli tuhle životní etapu zvládnout bez antidepresiv, pilulek na spaní a srdečního kolapsu. Naučte se, jak zvládat krizové situace s klidem a rozvahou, aniž byste ztratili hlavu.

1. Důležitost rodiče při hledání identity
2. Kritické fáze vývoje mladistvých
3. 4 klíčové zásady výchovy jak přežít pubertu
4. Co dělat, když prevence selže a dojde k výbuchu
5. Závěrečné shrnutí jak přežít pubertu

Všichni rodiče i nerodiče to dobře víme, že puberta je náročné období plné dramatických změn, které postihují jak tělo, tak mysl dospívajících. Toto období, často nazývané hormonální bouří, přináší množství fyzických a chemických procesů.

Během složitých přechodných období, jako je puberta, hormony fungují jako poslové, kteří cestují po celém těle a vydávají pokyny k růstu, změně tvaru a velikosti nebo k produkci různých látek podle potřeb těla. Tyto chemické procesy jsou neuvěřitelně dynamické a každý okamžik v těle probíhají miliony reakcí, které společně zajišťují plynulý vývoj a zrání​. Tyto procesy zahrnují růst nových neuronů v mozku a změny v hormonální regulaci, které mohou ovlivnit náladu a chování dospívajících​.

Jedním z důležitých aspektů puberty je změna v potřebě spánku. Pubertální děti často potřebují více spánku, zejména ráno a během dne. Toto je způsobeno změnami v cirkadiánních rytmech a produkci melatoninu, což vede k pozdějšímu usínání a obtížnějšímu rannímu vstávání.

Mezi ně patří

• Náladovost a emoční výkyvy: Kvůli hormonálním změnám mohou být dospívající velmi náladoví a často se střídají období radosti s obdobím smutku nebo vzteku. V jednu chvíli vás milují v zápětí nesnáší.
• Vzpoura proti autoritám: Pubertální děti často zpochybňují pravidla a autority, což může vést ke konfliktům s rodiči a učiteli. Dodržování večerky nebo včasné příchody domů je prakticky nemožné.
• Změny v sociálním chování: Dospívající se začínají více orientovat na své vrstevníky a mohou trávit méně času s rodinou. Dveře do pokoje jsou věčně zavřené a někdy se ptáte, zda ještě žije. Než přijde opačný pól.

Vztah mezi matkou a dcerou během puberty je často velmi blízký a intenzivní, což může vést k častým konfliktům. Tento vztah je specifický tím, že matka a dcera sdílejí biologickou a sociální podobnost. Tato dvojí blízkost může v pubertě vyvolávat napětí, když dcera hledá svou vlastní identitu a nezávislost. Matka se musí naučit balancovat mezi podporou a umožněním dceři, aby si vytvořila svou vlastní cestu.

Například, když dcera začíná objevovat svou ženskou identitu, může docházet ke konfliktům ohledně oblékání, kosmetiky nebo sociálního chování. Matky často cítí potřebu chránit své dcery a předávat jim své zkušenosti, zatímco dcery mohou tuto péči vnímat jako omezující. Studie ukazují, že tyto konflikty jsou normální součástí procesu, kdy se dcera učí být samostatná a vytváří si vlastní hodnoty a názory.

Absence matky během puberty dcery může mít závažné důsledky na její emoční a psychologický vývoj. Výzkumy ukazují, že dívky, které postrádají mateřskou přítomnost, mohou zažívat zvýšenou úzkost a problémy s identitou. Dlouhodobé oddělení od matky může vést k neurobiologické zranitelnosti a trvalým emocionálním traumatům.

Dále, stres matky během těhotenství, stejně jako absence matky v kritických obdobích dětství a dospívání, může urychlit pubertální vývoj dcer. To může vést k předčasné pubertě a souvisejícím zdravotním rizikům, jako jsou psychické potíže a poruchy chování​​. Tato období jsou klíčová pro formování sebevědomí a sociálních dovedností, což může být narušeno absencí mateřské role.

Vztah mezi otcem a synem se během puberty často zaměřuje na samostatnost a mužskou identitu. Otcové mají tendenci klást důraz na disciplínu, výkon a úspěch, což může vést ke konfliktům, pokud syn hledá svou vlastní cestu a nezávislost. Synové často potřebují vzory mužského chování, které jim pomohou formovat jejich vlastní identitu.

Typickým příkladem může být situace, kdy otec a syn soupeří v nějakém sportu nebo aktivitě. Zatímco zdravá soutěž může posílit jejich vztah a podpořit synovo sebevědomí, přílišná rivalita a snaha otce kontrolovat synovy volby může vést k napětí a odporu. Synové často chtějí dokázat, že jsou schopni obstát sami za sebe, což může znamenat, že se snaží překonat otce ve věcech, kde jejich otec selhal nebo nebyl úspěšný​.

V dnešní společnosti jsou matky zapojeny do péče o děti více než se angažují otcové. Matky tráví téměř dvakrát více času s dětmi než otcové. Pak se dostáváme do situace, kdy je vliv otců na své syny v pubertě značně omezený. Nedostatek otcovské přítomnosti a vlivu může mít negativní dopad na dospívající chlapce. Otcové často poskytují vzory a podporu, která je pro chlapce v tomto období klíčová. Když jsou chlapci převážně vychováváni matkami, může jim chybět mužský vzor a vedení, což může vést k problémům s identitou a chováním​.

“Puberta je, když se z andílků, stávající ďáblíci.” (Marek Eben)

Už všichni víme, že puberta je zásadní vývojové období, které funguje jako most mezi dětstvím a dospělostí. Je to čas, kdy se tělo i mysl dramaticky mění, připravují se na nové životní výzvy a role. Bez této fáze bychom nebyli schopni plně se adaptovat na dospělost, s jejími složitými sociálními, emocionálními a fyzickými požadavky.

Puberta začíná přibližně mezi 10 a 13 lety a trvá do kolem 15 až 20 let. V tomto období dochází k intenzivnímu fyzickému růstu a hormonálním změnám, které vedou k pohlavnímu dospívání. Tento proces je nezbytný pro reprodukci, což je základní biologická funkce, která zajišťuje přežití​.

Jedním z hlavních účelů puberty je připravit jedince na dospělý život tím, že umožňuje fyzické a mentální zrání.

Puberta je také klíčovým obdobím pro sociální a emocionální vývoj. Adolescence, fáze následující po pubertě, je časem hledání vlastní identity a osamostatňování se. Mladí lidé začínají rozvíjet hlubší a složitější sociální vztahy, což je důležité pro budování jejich budoucího sociálního a profesionálního života.

Bez puberty bychom byli nevyzrálí a méně schopní čelit výzvám dospělého života. Fyzické změny umožňují reprodukci, zatímco psychické a emocionální změny připravují jedince na samostatný život a odpovědnost. Puberta tedy není jen biologickou nutností, ale také klíčovým obdobím pro rozvoj osobnosti a sociálních dovedností, které jsou nezbytné pro úspěšný a plnohodnotný život​.

My máme zkušenost a strach, zatímco oni mají chuť a potřebu žít naplno. Naše poučování nás tak akorát zařadí do kategorie „dinosauři“ – a věřte, že žádný puberťák nechce poslouchat rady od prehistorických tvorů. Předat v pubertě zkušenost můžeme jen okrajově a nepřímo. A sice sdílením zkušeností mezi dospěláky za přítomnosti dítěte. Nikdy ale nemůže směřovat přímo k našemu dítěti. V tu chvíli ji neposlouchá a ani nepoužije.

Takže pokud chcete, aby váš puberťák něco pochytil, sdílejte moudra opatrně a přirozeně, jako kdyby šlo o náhodnou poznámku u rodinné večeře.

Rady jsou na tom prakticky stejně jako poučování. Dítě by určitě mělo vědět, že za vámi může kdykoliv přijít. Že ho vždy podpoříte ať bude v jakékoliv situaci. Ale až bude samo chtít a potřebovat. Že ho máte rádi, ať se děje, co se děje. Pokud chcete dát radu, tak čekejte. Čekejte a zase jen čekejte, až se sami přijdou zeptat. Rada má ohromnou cenu, když je vyžádaná. Když se ptají, jsou připraveni se něco dozvědět. Jednou ta správná chvíle přijde a vy budete připraveni s radou, která najednou bude mít váhu zlata.

Ať budete kritizovat cokoliv na dítěti nebo jeho okolí (kamarádi, hudba, zpěv, tanec, oblečení, cokoliv), je třeba si uvědomit, že názory a postoje jste mohli formovat do puberty. Teď už můžeme jen poslouchat, ale nekritizovat, pokud nechcete napáchat doživotní škody.

Můžete se s dětmi bavit o jejich kamarádech, hudbě, stylu oblékání, ale trochu jinak, než jste byli možná zvyklí z vlastního dětství. Žádná ironie, žádný náznak vlastního názoru.

Třeba takhle

• Co se ti na té hudbě nejvíc líbí? 
• V čem je to tričko pro tebe výjimečné, když ho tak rád nosíš?
• Čím tě ten kamarád inspiruje?
• Kdybys mohl navrhnout vlastní hru o čem by byla
• Jaký účes ti dává nejvíce sebevědomí?

Vychovat znamená vybudovat v dítěti odpovědnost a svobodu. Omezování a zákazy patřily k malým dětem, které se učily znát své hranice a hranice druhých. U polodospěláka s nimi můžete krutě narazit.

Co však puberťák potřebuje pochopit a zapsat si za uši, je taková jednoduchá rovnice: Právo plus svoboda rovná se splněná povinnost. Nebo jinak: „Bez práce nejsou koláče.“ Celkem důrazně doporučuji neprohazovat tuto rovnici. Když si představíte výcvik psa – dáte psovi pamlsek a pak mu dáte povel. Bude to fungovat? Nebude. Proč by to dělal? Odměnu už dostal.

Do teď jsme se bavili převážně o prevenci. Prevence je samozřejmě základ každé léčby. I té vztahové. Ale co když se dostanete i přes veškeré snahy a pochopení se to prostě nepovede. Znáte to. Ať už se neudržíte a nějak něco okomentujete, nebo to přijde prostě z čista jasna. Puberťák vybuchne a je v čisté emoci, kdy máte chuť mu zakroutit krkem.

• Překonejte prvotní emoci: Zkuste překonat první reakci „Co si to ke mně vůbec dovoluje?“ a zamyslete se, zda situace nebo téma s vámi skutečně souvisí. Možná to je jen výlev emocí dospívajícího, který si na vás vybíjí nahromaděné napětí.
• Akceptujte emoce jako takové: Uvědomte si, že jde o přetlak emocí, který musí ven. Přemýšlejte o tom jako o hrnci, který potřebuje upustit páru. Chápu, že si můžete říkat: „Proč zrovna já mám být hromosvod?“ Ale uvědomte si, že pro dítě jste bezpečným přístavem, kam se může obrátit, aby si zpracovalo, co ho trápí, i když to možná nevyjadřuje přímo.
• Neberte si to osobně: Nic z toho, co říká, si neberte osobně. Dítě ví, jaká slova použít, aby vás zasáhlo a vyvolalo vaši reakci. Tohle je klíčové – neodpovídejte stejnou mincí.
• Najděte klid: Najděte způsob, jak se uklidnit. Zkuste mluvit klidným tónem, jako noční DJ. Dýchejte zhluboka a soustřeďte se na chladné místo v nose při nádechu. Jen chvíli takto dýchejte. Nevadí, že neposloucháte okolí.
• Nereagujte impulzivně: Neočekávejte, že pochopíte, proč se dítě chová tak, jak se chová, nebo proč říká to, co říká. Snažte se zůstat mimo konflikt a nenechte se vtáhnout do hádky.
• Odložte konflikt: Pokud to nikam nevede a dítě se nezklidňuje, sdělte klidně, že jste oba v emocích a mohli byste říct věci, kterých byste litovali. Navrhněte, že se k tomu vrátíte za pár dní. Dejte sobě i dítěti čas na vychladnutí a zpracování situace.
• Dejte zpětnou vazbu: Až se vrátíte k situaci, dejte dítěti konstruktivní zpětnou vazbu. Popište, jak na vás jeho chování působilo a jak jste se cítili. Nepoužívejte věty jako „Chováš se jako…“ nebo „Ty jsi takový a makový…“. Místo toho řekněte „Tvoje slova ve mně vyvolávají to a to a cítím se potom tak a tak.“
• Zdůrazněte pozitivní aspekty: Nezapomeňte zmínit i to dobré, co se dítěti v konfliktu povedlo. Vždycky se najde něco, co lze pochválit. Tím dítěti ukazujete, jak dávat konstruktivní zpětnou vazbu. Pravděpodobně ji nebude hned umět aplikovat ve vašem vztahu, ale naučí se ji používat v ostatních vztazích.

Důležitá věc

Jako bezpečný přístav nemějte příliš vysoké nároky. Nechte je dýchat. Klíčem k úspěchu je trpělivost, otevřená komunikace a nastavení jasných hranic, které dětem poskytují pocit bezpečí. Nic nového pod sluncem. Ale přiznejme si, že se to leckterému z nás někde po cestě vytratilo a je dobré si to zopakovat. 

Máte pocit, že je to nemožné?  Nikdo netvrdí, že přežít pubertu je lehké. Věřte, že ani pro vašeho puberťáka to není snadná doba. 

Nezapomínejte, že puberta není jen zkouškou, ale také příležitostí. Je to čas, kdy můžeme své děti podporovat, naslouchat jim a společně s nimi růst. Je to období, které nás může spojit a učinit naši rodinu silnější, pokud se rozhodneme přistupovat k němu s otevřeným srdcem a myslí. 

Je přínosné si uvědomit, že vaše reakce a reakce vašich puberťáků jsou naprosto normální a časté. Nejste v tom sami a většina rodičů prochází stejnými zkušenostmi. Selhat je běžné a lidské, ale nevzdat se vyžaduje odvahu a vytrvalost. Vyzkoušení některého z našich doporučení vám může pomoci a přinést pozitivní změny. Každý krok, který uděláte směrem ke zlepšení vztahu s vaším dospívajícím dítětem, je krok správným směrem. Nezapomínejte, že i malé změny mohou mít velký dopad. Buďte trpěliví sami k sobě i ke svému dítěti a věřte, že jste na správné cestě. Puberta je náročné období, ale s vytrvalostí a podporou ji můžete společně úspěšně zvládnout.